Stálezelené dřeviny
Tento typ listnatých dřevin je pro zahrady nejdůležitější hlavně v době mimo hlavní sezonu, tedy od podzimu do předjaří. I když se to nezdá, tuto úlohu plní několik měsíců, nejčastěji od listopadu do 
února, což je celá třetina roku. Jejich čas začíná na podzim, kdy už klasické listnáče opadaly a přichází na obrazové vjemy dost chudá zima. Zelená barva jejich pevných, často i tvarově výrazných listů je zajímavým zpestřením a hezkou kulisou pro traviny nebo plodenství některých trvalek, které na záhonech zůstávají až do předjaří. Tak je zahrada nevšední a pohledná i v zimě. Další dějství jejich zahradní slávy přichází v předjaří, kdy svou sytou a neměnnou barvou listů vytvoří pozadí pro v předjaří kvetoucí dřeviny (kalina bodnanská, dřín obecný, jasmín nahoprutý, lísky, lískovníčky) a drobné jarní cibuloviny (sněženky, talovíny, bledule, ladoňky, puškinie).
Stálezelené rostliny vypadají výborně nejen na záhonech, ale i v nádobách, v nichž zdobí terasy, vchody i schodiště. Nejznámějšími jsou bezesporu popínavý břečťan a zimostráz, které v zahradních centrech najdete hned v několika odrůdách lišících se vybarvením listů, je ale škoda zapomenout i na další zajímavé druhy.
Výběr vhodných druhů
Skalník Dammerův – poléhavý keř do všech podmínek, drobné lesklé listy, červené plody chutnají ptákům.
Mahonie cesmínolistá – lesklé listy mají ostnité špičky, výrazné žluté květy se na podzim mění v modré ojíněné plody.
Cesmína ostrolistá – typické ostnité listy s červenými jedovatými plody, potřebuje chráněné místo, snadno namrzá.
Mamota širokolistá – má hladké listy a krásné růžové květy kvetoucí v plném jaru, dobře se daří u vřesovišť.
Zimolez Henryův – bujně rostoucí liána s kožovitými listy se hodí se k ozelenění pergol, loubí a zdí.
Blýskalka Davidova – její nejmladší výhony mají zářivě červenou barvu, hodí se na slunná místa s kyselejší půdou.
Bobkovišeň lékařská – vysoký hustý keř minimálně napadají škůdci, bílé květy pěkně voní, potřebuje dost vody.
Libavka poléhavá – nízký poléhavý keřík s korálkovité červenými plody se hodí i pro pěstování v nádobách, rostlina do vřesovišť.
Hlohyně šarlatová – rozložitý trnitý keř se dá tvarovat do nízkých živých plotů, oranžové plody jsou přisedlé a dlouho vydrží na větvích.
Na okraj...
Stálezelené rostliny pěstované na našich zahradách mají často cizokrajný původ – pocházejí často z Asie a Ameriky. Nepřekvapí proto, že bývají mnohdy jedovaté a z tohoto důvodu nelze některé využít jako zimní zdroj potravy pro ptactvo. Snažte se proto svoji zahradu sestavit tak, aby byla pohledově pěkná i užitečná pro její ptačí obyvatele. Do blízkosti krásné, ale nehostinné cesmíny vysaďte například skalník, hloh nebo šípkovou růži. Stálezelená dřevina poskytne ptactvu úkryt, jedlé plody zase potravu.
Připraveno ve spolupráci s časopisem Flóra na zahradě. 