Řada lidí má pocit, že jde o velmi náročné rostliny z daleké ciziny, jejichž pěstování se neobejde bez speciálního vybavení a rozsáhlých znalostí. Samozřejmě, že mezi skalničkami najdete opravdové botanické poklady, které vyžadují odborný přístup, ale také nenáročné druhy, které porostou skoro všude.

Pravda je docela prostá. Skalničky jsou vlastně obyčejné trvalky, které jsou svým původem a teritoriem výskytu vázány na specifické prostředí, nejčastěji vysokohorské. V něm rostou a množí se naprosto bez problémů. Raritou se stávají až v prostředí, kde pro ně nejsou vhodné klimatické podmínky. Problém tedy není v rostlinách, ale v místě, kde se pěstují. Na jiném místě se budou dařit jen v případě, podaří-li se trvale změnit podmínky vybraného stanoviště. A právě to je princip skalek a pěstování skalniček.

Jednoduchá pravidla

Cílem skalky je tedy upravit stanoviště tak, aby se blížilo původnímu teritoriu skalniček. Nejčastěji se Vděčné skalničkyjedná o odvodnění místa, aby rostliny v létě ani v zimě netrpěly zatékající vodou. Zvláště zimní vláha bývá často příčinou špatného prospívání skalniček. Dalším předpokladem je dostatečné oslunění – málokterá skalnička potřebuje trvalý stín. Důležitý je i druh kamene (a tedy jeho chemické složení), ze kterého jsou skalka, zídka, suťové pole či koryto vybudovány. Na to je vázaný výběr vhodných rostlin. Druhy kamenů by se neměly míchat, v přírodě k tomu také nedochází, jen tak se povede vytvořit trvale prosperující a kvetoucí skalku. Zásaditou reakcí se vyznačuje vápenec, tuf a opuka, kyselou reakcí pískovec, žula a zejména břidlice, ze které se staví moderní spárové skalky.

Vhodné druhy pro skalky z vápence, opuky, travertinu (zásadité pH):

Tařička (Aubrieta deltoidea) – patří k nejoblíbenějším a k nejsnáze pěstovatelným skalničkám. Pokud si ji vysadíte na zahradu, rozkvete vám v květnu doslova polštáři květů v nejrůznějších odstínech fialové, ale i růžové či bílé.

Prvosenka lysá (Primula auricula)jde o druh se stálezelenými listy, který je velice oblíbený mezi šlechtiteli, a proto se na trhu můžete setkat s řadou krásných a barevně zajímavých odrůd. Základní druh má ale květy zlatožluté, uvnitř jakoby pomoučněné a nahloučené v řídkých okolících na vyšším stonku. L

Huseník kavkazský (Arabis caucasica)rostlina sama tvoří ploché, do stran se rozrůstající polštáře. Její největší ozdobou jsou květy sestavené do bohatých hroznů. Květy bývají nejčastěji čistě bílé, mohou ale být i růžové. Tato nenáročná skalnička se hodí na skalky, terásky a může růst i jako lemová rostlina.

Další známější druhy pro stanoviště se zásaditým pH jsou také tařice, hlaváček jarní, hvězdnice alpská či protěž alpská.

Vhodné druhy z pískovce, břidlice, žuly (kyselé pH):

Trávnička přímořská (Armeria maritima)úhledné pichlavé bochánky s lesem růžových pravidelných hlaviček padnou do oka každému. Trávničky jsou ty pravé rostliny pro suťová políčka, dobře obstojí u okrajů cest, zídek a rozzáří i střešní zahrady.

Vítod (Polygala calcarea) – rod vítodů má zastoupení i v české přírodě, jde ale o vyšší rostliny podobné třeba šalvěji. Vítod, který se pěstuje jako skalnička, je nizoučký keřík, který zaujme sytě modrou barvou květů. Tento odstín je totiž v přírodě dost vzácný. Zahradní odrůdy jsou kompaktní a trsy zůstávají poměrně malé i po letech pěstování.

Lewisie (Lewisia cotyledon)ještě před několika desetiletími patřily tyto nápadné skalničky k těm, které se považovaly za těžko pěstovatelné. Nesnášely totiž zimní vláhu a musely se chránit tabulkou skla či kamennými převisy. Šlechtitelé ale vypěstovaly méně choulostivé kultivary s květy jasných zářivých barev, proto se dnes lewisie pěstují v daleko větší míře než dříve.

Další známější druhy pro stanoviště s kyselým pH jsou také hvozdíky, zvonky, plamenky, hořce, sivutky a lomikameny.

Zpracováno ve spolupráci s časopisem Flóra. Časopis Flóra